Z

Zájmové skupiny (stakeholders)

subjekty, kterých se změna životního cyklu výrobku může ekonomicky dotknout. Viz též pojem zainteresované strany

Neplést se shareholder (podílníci) a stockholder (akcionáři).

Uváděné definice:

• "skupina nebo jednotlivec, kteří mohou mít vliv na dosažení podnikových cílů, ale na druhé straně mohou být sami dosažením podnikových cílů ovlivněni." (Ed Freeman: "Strategic Management - A Stakeholder Approach"),
• "subjekty, jež mají možnost nebo moc působit na podnik" (Carrol 1993)
• "subjekty, jejichž hmotné zájmy jsou spojeny s podnikem, takže v závislosti na chování podniku mohu něco ztratit nebo naopak něco získat" (Clarkson 1995)

Zálohové systémy (deposit refundation systems)

patří mezi tržně orientované ekonomické nástroje environmentální politiky. Předmětem trhu u zálohových systémů jsou výrobky, u nichž je třeba, aby je spotřebitel po použití vrátil.

Jedná se buď o výrobky, které lze použít několikanásobně, (např. z obalů vratné pivní lahve), anebo výrobky, jež je zapotřebí zneškodnit určitým způsobem (např. zářivky, baterie, akumulátory, pneumatiky). K navrácení výrobku je spotřebitel nucen tím, že při nákupu zaplatí určitou zálohu, kterou po přinesení výrobku obdrží zpět.

Používání zálohových systémů se ve světě stále více prosazuje, neboť se v podstatě jedná o preventivní přístup.

Navíc zálohové systémy vytvářejí ze záloh, jež nebyly vyzvednuty finanční zdroje, které lze použít pro environmentální účely.

Zelená kniha EU (Green Paper)

Účelem Zelených knih (Green Paper) je soustředit co nejvíce návrhů na realizaci plánované akce a předložit je veřejnosti za účelem vyvolání diskuse. Po Zelených knihách následují Bílé knihy, které již obsahují konkretní návrhy pro přijetí opatření ve specifických oblastech politiky.

Zelená poptávka (green demand)

pod tímto pojmem se rozumí nejen přednostní nakupování výrobků a služeb s co nejnižším negativním dopadem na životní prostředí, ale i jejich aktivní vyhledávání a požadování.

Zelená produktivita (green productivity)

termín zavedený Asijskou organizací pro produktivitu (Asian Productivity Organisation) v roce 1994 v rámci založení Programu pro zelenou produktivitu vyzývajícímu k dosažení udržitelné produktivity. Ve spojení s pojmem čistší produkce je zelená produktivita strategií pro zvýšení produktivity a zlepšení environmentálního profilu s cílem zlepšit sociálně-ekonomický rozvoj. Šest metodologických kroků zelené produktivity je popsáno v lit.2.

Literatura:

1. UNIDO: Manual on the Development of Cleaner Production policies – Approaches and Instruments, Vienna 2002
2. Baas,L.W.: Cleaner Production and Industrial Ecology: Dynamic Aspects of the Introduction and Dissemination of New Concepts in Industrial Practice, Eburon Academic Publishers, The Netherlands 2005, ISBN 90-5972-083-0
3. www.apo-tokyo.orgT

Zelená veřejná zakázka (green public procurement)

je taková veřejná zakázka (viz), kde se nárokuje i určité splnění environmentálních požadavků, ať už v rámci technických požadavků nebo v rámci výběrových kritérií.

Vzhledem k tomu, že nákupy v rámci veřejných zakázek tvoří cca 14 % až 16% HDP Evropské unie, považuje Evropská unie zavedení zelených veřejných zakázek za velmi významné z hlediska ochrany životního prostředí a podporuje jej ve svém Šestém akčním programu. Nezanedbatelná není ani ta skutečnost, že zařazení environmentálního hlediska do veřejných zakázek bude výrobce motivovat k vývoji nových produktů a technologií s nižšími negativními dopady na životní prostředí. Také v našem novém zákoně č.40/2004 Sb., o veřejných zakázkách je již jedním z kritérií pro zadání veřejné zakázky i ekologická vlastnost předmětu a je požadováno, aby uchazeč doložil, že předmět plní požadovanou jakost z hlediska ochrany životního prostředí

Literatura:
ICLEI: The World buys Green – International Survey on National Green Procurement Practices, Germany 2001

Zelené nakupování (green purchasing)

znamená vybírat výrobky nebo služby při nakupování nejen podle ceny a kvality, ale také podle jejich vlivu na životní prostředí.

Význam zeleného nakupování spočívá především v tom, že na trhu vytváří zelenou poptávku a tím podporuje zelenou nabídku. Podobně jako u ekolabelingu (viz) jde o tržně orientovaný nástroj. Zelené nakupování stejně jako zelené zásobování a zelené veřejné zakázky jsou velmi důležité pro dosažení udržitelného rozvoje a je proto třeba zajistit intenzivní výměnu informací.. První mezinárodní konference o zeleném nakupování se uskutečnila 6.-8.října 2004 v Sendai v Japonsku. Výsledkem konference je Sendajská deklarace Zeleného nakupování shrnující základní principy podporující zelené nakupování. Organizátoři konference: Green Purchasing Network z Japonska a město Sendai. Spolupracovníci: ICLEI (viz), GEN (viz) a japonská federace ekonomických organizací a zaměstnavatelských sdružení (Keidanren). Green Purchasing Network (zkratka GPN) již vydala Principy zeleného nakupování, které sestávají ze 4 hlavních zásad:

1. Před nákupem si ověřit jeho nezbytnost
2. Uvědomit si environmentální dopady nakupovaného produktu ve všech stádiích jeho životního cyklu
3. Ověřit si environmentální profil výrobců a distributorů
4. Získávat environmentální informace při nákupu

Na bázi uvedených zásad vydala GPN již 15 Nákupních směrnic týkajících se nákupu jednotlivých druhů výrobků např. osobních počítačů, kancelářského nábytku, ledniček, televizorů, ubytovacích zařízení.

Literatura:
OECD: Greener Public Purchasing, Issues and Practical Solutions, year 2000

Zelené zásobování (green procurement)

užívá se v případě zásobování orgánů veřejné správy. Jde v podstatě o zelené nakupování (green purchasing), ale ve větším měřítku.

Vedle pojmu ekvivalentního anglického výrazu green procurement se vyskytuje ještě pojem eco-procurement čili eko-zásobování (viz), kde se jedná nejen o nakupování výrobků s co nejnižšími negativními dopady na životní prostředí, ale i o omezení nákupů čili snížení množství nakupovaných výrobků.

Výsledky studie realizované Komisí EU v roce 2003 ukázaly, že pokud jde o zelené zásobování orgánů veřejné správy je na prvním místě Švédsko, kde s propagací zeleného nakupování začaly na začátku 90-tých let min.století a v letech 1998 až 2001 jmenovala švédská vláda Výbor pro ekologicky udržitelné veřejné zakázky. Jedním z výsledků práce Výboru bylo vytvoření obecného národního nástroje, tzv. EKU.instrumentu na podporu ekologicky udržitelných veřejných zakázek. Zelené zásobování je ve Švédsku zavedeno již u 50% úřadů a environmentální kritéria jsou uvedena u více než 50% nákupů. Na druhém místě je Dánsko s 40% úřady, kde je zelené zásobování zavedeno u více než 50% nákupů. Na třetím místě je Německo s 30% účastí, dále Rakousko s 28% účastí a Velká Británie s 23% účastí. Průměrná účast v EU je 19%.

Literatura:
Stav zeleného zásobování v Austrálii v roce 2004– zpráva na: www.greenprocurement.org.au

Zelenější produkt (greener product)

je podle, dále uvedené literatury, produkt (viz), který má nižší dopad na životní prostředí (viz) v průběhu svého životního cyklu (viz) než produkty s ním alternativní, tj. produkty plnící tutéž funkci.

Poznámka: Rozdíl mezi pojmem zelenější produkt a ekologicky šetrný výrobek (viz), popř.produkt je dán pouze tím, že ekologicky šetrný výrobek je označen ochrannou známkou, jež jeho nižší environmentální dopad potvrzuje a zároveň jej zařazuje do určité výrobkové kategorie, takže lze přesně zjistit i požadavky, které pro získání této ekoznačky musel splnit. Zelenější výrobek je širší pojem. Platí, že každý ekologicky šetrný výrobek musí patřit mezi zelenější výrobky, ale neplatí opak, každý zelenější výrobek nemusí být označen známkou. Hlavní příčinou je ta skutečnost, že nebyla v daném ekolabelingovém programu vyhlášena příslušná výrobková kategorie, kam by zelenější výrobek patřil. Důvodem nevyhlášení výrobkové kategorie může být i ta skutečnost, že existuje jen málo výrobků, jež by vytýčené požadavky mohly splnit a nemá význam vynakládat peníze na příslušné řízení s tím spojené.

Literatura:
Commission of the European Communities: Integrated Product Policy, Building on Environmental Life-Cycle Thinking, Communication from the Commission to the Council and the European Parliment, Brusels 18.6.2003

Změna klimatu

Dlouhodobá změna klimatu určitého regionu nebo celé planety; obvykle spojována se skleníkovým efektem.

Změna klimatu dle Mezivládního panelu klimatické změny IPCC

IPCC užívá tento termín k popisu jakékoliv změny klimatu, tedy včetně změn přirozených.

Změna klimatu dle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu

Změna klimatu vyvolaná přímo nebo nepřímo lidskou činností a která působí navíc k přirozeným změnám klimatu.

Zpětné vazby

Vlivy, které vyvolávají zvýšení účinnosti daného jevu (positivní zpětná vazba) či jeho snížení (negativní zpětná vazba) a jsou tímto jevem zpětně ovlivňovány.

Životní prostředí (environment)

Pro pojem životní prostředí existuje několik definic. Nejznámější z nich jsou:

1. definice dynamická od norského profesora Wika, přijatá na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1967: "životní prostředí je ta část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, to znamená, kterou používá, mění a které se musí přizpůsobovat".
2. definice tbiliská přijatá na konferenci v Tbilisi v roce 1979: "životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou, anebo mohou být s uvažovaným organismem ve stálé interakci".
3. definice uvedená v našem zákoně č.17/1992 Sb., o životním prostředí: "vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména: ovzduší, voda, horniny, půda, organismy. ekosystémy a energie."
4. definice uvedená v normě ČSN EN ISO 14001:"prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy."

Životnost výrobku (useful life of product)

je doba, po kterou výrobek plní svou funkci, pro níž byl vyroben. Nesmí se plést s pojmem životní cyklus výrobku (viz).