U

Účet výdajů na ochranu životního prostředí - EPEA (Environmental Protection Expenditures Account )

je jedním ze satelitních účtů národních účtů. EPEA je konstruován stejným způsobem jako jsou konstruovány národní účty pro ekonomiku jako celek. Agregát – celkové výdaje na ochranu životního prostředí je tedy konsistentní s agregátem, jakým je hrubý domácí produkt (HDP). [1]

Účinnost (efficiency)

pojem označující obecně poměr všech výstupů ke všem vstupům vyjádřený v procentech. (Lit.Hájková, J. a kol.: Slovník ekologie a životního prostředí anglicko český a česko anglický, vydáno 1998, Živá planeta, ISBN: 80-23á-2760-X).

Lze také říci, že jde o dosažení buď:

1. maximálního efektu ze zdrojů určených na realizaci příslušné aktivity nebo
2. požadovaného výstupu s minimální spotřebou vstupů

Účinnost se běžně určuje u technických zařízení, např. účinnost přeměny energie. Vstupy a výstupy bývají rozměrově stejné, ale lze hovořit i o účinnosti nějakého opatření z hlediska žádaného efektu, a v tomto případě nemusí být rozměr porovnávaných veličin stejný. Např. účinnost nějakých opatření na snížení environmentálního dopadu. Jde-li o porovnání ekonomická, používá se pojem efektivnost (efektivnost vynaložených nákladů). Viz také pojem efektivnost, kde je znázorněn vztah mezi účinností a efektivností.

Účty životního prostředí

Účty životního prostředí zachycují změny životního prostředí a změny bilančních položek účtů životního prostředí. Účty životního prostředí jsou děleny na dva typy:

Účet emisí znečišťujících látek (účet 16)

položky účtu slouží k registraci emisí škodlivých a znečišťujících látek, působících na jednotlivé složky životního prostředí a čerpání přírodních zdrojů,

Účet změn aktiv životního prostředí (účet 17)

položky účtu zachycují vlivy aktivit na ekosystémy a probíhající změny stavu životního prostředí. [1]

Udržitelná spotřeba (sustainable consumption)

Pojem byl definován v roce 1994 v Oslu v Norsku na Symposiu o udržitelné spotřebě jako:

"používání služeb a příslušných výrobků, jež odpovídají základním potřebám člověka a zlepšují kvalitu jeho života přičemž zároveň minimalizují spotřebu přírodních zdrojů, používání toxických látek, produkci emisí odpadů a škodlivin v průběhu celého životního cyklu výrobku tak, aby nebylo ohroženo uspokojování potřeb budoucích generací.

Literatura:
OECD: Report of the OECD workshop on information and consumer decision-making for sustainable consumption, January 2001

UNCSD: Report on the seventh session on commission on sustainable development, New York, 1999

Udržitelná výroba (sustainable production)

je definována analogicky k pojmu udržitelná spotřeba (viz). Udržitelná výroba je výroba produktů, které odpovídají základním lidským potřebám a zlepšují kvalitu života, přičemž zároveň minimalizují spotřebu přírodních zdrojů, používání toxických látek, produkci emisí odpadů a škodlivin v průběhu jejich celého životního cyklu tak, aby nebylo ohroženo uspokojování potřeb budoucích generací.

Udržitelné zásobování (sustainable procurement)

UNEP považuje udržitelné zásobování za proces v němž organizace při nákupu bere v úvahu:

1. klasické vlastnosti jako cenu, kvalitu, dostupnost, funkčnost, apod.,
2. environmentální aspekty, tj. vlivy produktu na životní prostředí, jež vykazuje v průběhu svého celého životního cyklu,
3. celý životní cyklus produktu,
4. sociální aspekty, tj. vlivy na odstranění chudoby, mezinárodní rovnost v distribuci zdrojů, pracovní podmínky atp.

Udržitelné zásobování musí:

• zajistit rovnováhu mezi třemi pilíři: environmentálním, ekonomickým a sociálním,
• být zavedeno všemi partnery
• být integrováno do politiky a do všech operačních úrovní
• být začleněno do pojmu ekonomika životního cyklu
• být doprovázeno vytvořením dostatečné kapacity
• být „měřitelné“ a podporovat transparentnost
• být aplikovatelné a realistické v zemích, kde jej realizují.

Literatura:
Bakken,P.M.: UNEP and Sustainable Procurement, referát na: The 1st International Conference on Green Purchasing in Sendai, October 6-7, 2004, Japan

www.sustainableprocurement.net

Udržitelný rozvoj (sustainable development)

Definice z ČSN ISO 14050: Uspokojení potřeb současnosti bez ohrožení schopnosti budoucích generací uspokojovat jejich vlastní potřeby. Vývoj pojmu viz heslo: trvale udržitelný rozvoj.

V ČR byla pro realizaci udržitelného rozvoje založena v roce 2003 Rada vlády pro udržitelný rozvoj. Ve struktuře RVUR jsou výbory pro strategii a pro komunikaci a osm pracovních skupin. Pracovní skupina pro udržitelnou spotřebu a výrobu byla ustanovena 30.9.2003 a od svého prvního zasedání 19.11.2003 intenzivně pracuje na podkladech pro vytvoření desetiletého programového rámce podpory regionálních a národních iniciativ pro urychlení přechodu směrem k udržitelné spotřebě a výrobě. Strategie udržitelného rozvoje České republiky byla schválena usnesením vlády č.1242 ze dne 8.12.2004. Měla by se stát konsenzuálním rámcem pro zpracování dalších materiálů koncepčního charakteru a být východiskem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých resortů i pro meziresortní spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami. Základní časový horizont je rok 2014, některé úvahy a cíle míří až do r.2030.

Literatura:
ČSN EN ISO 14050 Slovník

Nováček,P., Medrly,P., a kol.: Strategie udržitelného rozvoje, v edici Učebnicové texty vydalo nakladatelství G plus G, Praha

Udržitelný cestovní ruch (sustainable tourism)

je definován v materiálech WTO (lit.1) jako: „takový cestovní ruch, jenž uspokojuje potřeby současných cestovatelů a hostitelských regionů, zatímco jsou chráněny a zlepšovány jeho možnosti do budoucna. To si lze představit jako řízení všech zdrojů tak, že ekonomické, sociální a estetické potřeby jsou naplňovány, zatímco je udržována kulturní integrita, nezbytné ekologické procesy, biologická diverzita a systémy potřebné pro život“. Podobné definice má ve svých dokumentech (lit.2,3) Evropská komise. Negativní vlivy turismu včetně dopravy na jednotlivé složky životního prostředí jsou přehledně uvedeny v (lit.3). Určitá řešení by mělo přinést vyžadování certifikace ubytovacích zařízení včetně kempů jako ekologicky šetrných ubytovacích zařízení podle environmentálního značení I typu (směrnice pro dané výrobkové kategorie jsou už vypracovány, v ČR i V EU) a vyžadování EMS dle ISO 14001 nebo EMAS. Pro udržitelný turismus v chráněných oblastech, označovaný také jako ekoturismus (viz), byla vypracována Evropská charta (viz).

Ukazatel lidského rozvoje

OSN, od roku 1990, hodnotí: naději dožití (průměrná délka života), gramotnost, průměrnou dobu školní docházky, HDP na obyvatele. Formou koeficientu 0 až 1.

UNEP

Zkratka z anglického United Nations Environment Programme . Program OSN pro životní prostředí. Posláním UNEPu je stimulovat a koordinovat akce na ochranu životního prostředí především na mezinárodní úrovni a poskytovat podklady pro rozhodování příznivé životnímu prostředí. UNEP byl založen v r. 1972 Valným shromážděním OSN na základě doporučení první mezinárodní konference o životním prostředí, jež se uskutečnila v r. 1972 ve Stockholmu. Po konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v r. 1992 v Rio de Janeiru se stal UNEP jednou z nejvýznamnějších organizací pomáhající prosazovat závěry konference a přijaté dokumenty, zejména Agendy 21 a mezinárodních úmluv.

UNCSD

zkratka anglického názvu: United Nation Commission on Sustainable Development, tj. Komise OSN pro udržitelný rozvoj

Urban sprawl

Neregulovaný nebo nedostatečně regulovaný růst měst. Extrémní forma suburbanizace v důsledku absence účinných regulativních nástrojů nebo jejich nedůsledného uplatňování v praxi. Vyznačuje se neúnosně vysokými nároky na zábor půd i náklady na budování dopravní a technické infrastruktury. V porovnání s kompaktní zástavbou jsou takto lokalizované objekty, komplexy a zařízení příčinou mnohem vyšších spotřeb energií a vody i jejich ztrát v rozvodných sítích.

V suburbánních oblastech mnohonásobně roste potřeba mobility, lidé zde bydlící či pracující jsou silně závislí na používání individuální automobilové dopravy. Pravidelné nerekreační využívání alternativních způsobů přepravy (chůze, cyklistika) je zde nereálné. Komerční objekty umístěné ve „volné“ krajině indukují růst přepravních výkonů osobní i nákladní silniční dopravy. Doprovodným jevem v suburbánních zónách je sociální segregace. Klesá celková rozloha částečně přirozených ekosystémů, biocenter a biokoridorů i půd vhodných pro zachování udržitelného stupně zemědělského, lesnického a rekreačního využívání krajiny.

Urbanizace

je proces, při kterém dochází k relativnímu i absolutnímu růstu měst a městských aglomerací. Kumulace administrativních, průmyslových, komerčních i dalších doplňkových aktivit a funkcí vede k postupnému růstu celkové rozlohy zastavěných ploch a ke zvyšování podílu městského obyvatelstva na celkové populaci.

Územní generel

územně plánovací podklad, který řeší podrobně otázky územního rozvoje jednotlivých složek osídlení a krajiny. (§ 3 odst. 2) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona)

Územní prognóza

územně plánovací podklad, který slouží k prověření možností dlouhodobého rozvoje území na základě rozboru územně technických podmínek, stavu životního prostředí území, demografických a sociologických podkladů a ekonomických předpokladů rozvoje území

Územní energetická koncepce - ÚEK (též Energetický generel) (general energy map)

Územní energetická koncepce vytváří podmínky pro hospodárné nakládání s energií v příslušném území – kraje, mikroregionu, města, obce či jiného územního celku. Analyzuje možné způsoby zásobování daného území palivy a energií, včetně potenciálu energetických úspor a využití obnovitelných zdrojů energie a navrhuje cíle, nástroje a opatření pro efektivní energetické hospodářství v tomto území s výhledem na delší období (zpravidla dvaceti let). Vychází při tom ze Státní energetické koncepce, územního plánu daného území a z potřeb hospodářského a společenského rozvoje s důrazem na ochranu životního prostředí a šetrné nakládání s přírodními zdroji. Je definována zákonem č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií a její podrobné náležitosti určuje příslušné nařízení vlády (195/2001 Sb.). Povinnost zpracovat Územní energetickou koncepci zákon ukládá krajům, hlavnímu městu Praze a statutárním městům.