P

Pasivní dům

Dle normy ČSN 73 0540: "Pasivní domy jsou budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh/(m²a). Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperací) a malé zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot. Navíc musí být dosaženo návrhových teplot vnitřního vzduchu po provozní přestávce v přiměřené (a v projektové dokumentaci uvedené) době. Současně nemá u těchto budov celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a el. energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kWh/(m²a)..."

Podnik (enterprise)

je obecné označení pro ekonomicko právní subjekt, který tvoří jednu ze základních forem institucionálního uspořádání ekonomiky založené na výrobě zboží a poskytování služeb za úplatu. Smyslem podniku je organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování cizích potřeb tak, aby byly uspokojeny i potřeby podnikatele. Jde-li o uspokojování hmotných potřeb, jedná se o výrobní podniky (průmyslové, zemědělské, stavební), které přetvářejí přírodní zdroje v požadované hmotné výrobky. Jiné potřeby mohou být upokojovány poskytováním služeb, příkladem jsou obchodní podniky (velkoobchodní, maloobchodní), dopravní a zasilatelské podniky, peněžní podniky, komunikační podniky a pod. Cílem podnikatelské činnosti je zisk, resp. rozmnožení majetku, zvětšení bohatství. Z hlediska životního prostředí je velmi důležitý přístup podniku k ochraně životního prostředí, neboť každý podnik ovlivňuje životní prostředí svými materiálovými a energetickými toky čili svými vstupy a výstupy. Vhodně volenou environmentální strategií a používáním dobrovolných nástrojů environmentální politiky může podnik snižovat svůj negativní dopad na životní prostředí více než od něj vyžadují legislativní předpisy daného státu.

Literatura:
Synek, M.a kol.: Nauka o podniku, VŠE 1995, ISBN 80-7079-892-0

Podnikatelská charta pro (trvale) udržitelný rozvoj (Business Charter for Sustainable Development)

je soubor 16 zásad, které vypracovala Mezinárodní obchodní komora (International Commerce Chambre, zkr. ICC) na svém 64.zasedání v roce 1990. Zásady byly přijaty světovou podnikatelskou veřejností na druhé světové průmyslové konferenci o environmentálním managementu ( The World Industry Conference on Environmental Management, zkr. WICEM) v dubnu 1991 a staly se vzorem pro vytvoření požadavků, jež musí splňovat environmentální manažerské systémy vytvářené dle ISO 14001 (viz) nebo dle EMAS (viz). Jedná se o následující zásady:

1. Společná priorita podniku. Uznat environmentální management jako jednu z nejvyšších priorit podniku a za klíčový nástroj trvale udržitelného rozvoje. Stanovovat politiku, programy a postupy provádění jednotlivých operací tak, aby nedocházelo ke znehodnocování životního prostředí.
2. Integrovaný management. Stanovenou politiku, programy a postupy plně integrovat do každého podnikání jako základní prvek managementu ve všech jeho funkcích.
3. Proces zdokonalování. Počínaje legislativními předpisy pokračovat ve zdokonalování politiky, chování podniku a programů týkajících se životního prostředí v souladu s technickým rozvojem, vědeckým poznáním, potřebami spotřebitelů a očekáváním veřejnosti, na mezinárodním poli používat stejná kritéria ochrany životního prostředí.
4. Vzdělávání zaměstnanců. Vzdělávat, školit a motivovat zaměstnance podniku k tomu, aby vykonávali svoji činnost způsobem šetrným k životnímu prostředí.
5. Priorita ohodnocení. Posoudit dopady na životní prostředí před započetím nové činnosti nebo projektu a před ukončením činnosti zařízení nebo před opuštěním dané lokality.
6. Výrobky a služby. Vyvíjet a poskytovat takové výrobky a služby, které nebudou mít nepřípustný nebo nepřiměřený vliv na životní prostředí, budou bezpečné při používání, budou mít nízkou spotřebu energie a přírodních zdrojů a po použití je bude možné buď recyklovat, znovu použít anebo bezpečně zneškodnit.
7. Rady zákazníkům. Radit a tam, kde je to vhodné i vychovávat (zákazníky, distributory a veřejnost) k bezpečnému používání, přepravě, skladování a likvidaci dodávaných výrobků, analogický přístup aplikovat u služeb.
8. Provoz a zařízení. Vyvíjet, projektovat a provozovat zařízení s ohledem na efektivní využívání energie a meteriálů, na udržitelné využívání obnovitelných zdrojů, na minimalizaci negativního vlivu na životní prostředí, tvorbu odpadu a na jenom bezpečné a zodpovědné odstraňování.
9. Výzkum. Provádět a podporovat výzkum environmentálních dopadů surovin, produktů, procesů, emisí a odpadů spojených s činností podniku a výzkum prostředků na minimalizaci těchto odpadů.
10. Preventivní přístup. V souladu s vědeckými a technickými poznatky modifikovat výrobu, prodej a způsob používání výrobků či služeb, popř. řízení činností tak, aby se předcházelo závažnému nebo nevratnému poškozování životního prostředí.
11. Smluvní partneři a dodavatelé. Podporovat přijetí těchto zásad mezi smluvními partnery jednajícími ve jménu podniku, podněcovat je a tam, kde to je vhodné i vyžadovat zlepšení jejich jednání tak, aby bylo v souladu s jednáním podniku. Podněcovat širší akceptování těchto zásad u dodavatelů.
12. Připravenost na nepředvídané události. Tam, kde existuje nebezpečí významného rozsahu, zpracovat a udržovat pohotovostní plány ve spolupráci s pohotovostními službami a odpovědnými správními orgány se zvážením možných přeshraničních dopadů.
13. Přenos technologií. Přispívat k přenosu environmentálně vhodných technologií a řídících postupů ve všech průmyslových odvětvích i veřejných službách.
14. Přispívat ke společnému úsilí. Přispívat k rozvoji státní a podnikatelské politiky, vládních a mezivládních programů, jakož i vzdělávacích iniciativ, jimiž se zvyšuje obecné povědomí o životním prostředí a jeho ochraně.
15. Otevřenost v otázkách vyvolávajících znepokojení. Podporovat otevřenost a dialog se zaměstnanci a veřejností. Předvídat a reagovat na jejich zájem o potenciální nebezpečí a dopady provozu, výrobků, odpadů nebo služeb včetně těch, které svým významem přesahují hranice anebo jsou celosvětově důležité.
16. Dodržování environmentálních předpisů a podávání zpráv. Měřit environmentální profil podniku, provádět pravidelné environmentální audity a hodnotit dodržování podnikových a právních předpisů a zásad Chart a periodicky poskytovat příslušné informace správní Radě, akcionářům, zaměstnancům, úřadům a veřejnosti.

Literatura:

Jonáš,F., Rohon,P., Sucharovová,D.: Podnik a životní prostředí, část B1.1. Remtová,K.:Vznik a vývoj nových systémů řízení podniků, vydavatel RAABE, 1998, ISBN 80-902189-5-4

Podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (Business Council for Sustainable Development, zkr.BSD)

byla založena švýcarským podnikatelem Stephanem Schmidheinym. Jejím hlavním cílem bylo připravit podnikatelskou perspektivu udržitelného rozvoje pro Světovou konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992 (viz). V roce 1993 se Podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj spojila se Světovou průmyslovou radou pro životní prostředí (Worl Business Council for the Environment, zkr. WICE) a společně vytvořily Světovou podnikatelskou radu pro trvale udržitelný rozvoj (World Business Council for Sustainable Development, zkr. WBCSD).

POEMS

zkratka z anglického názvu: Pollution Prevention and Environmental Management Systems (Systémy environmentálního managementu a prevence znečištění) byl konzultační program zaměřený na současné zavádění metod prevence znečištění a systému environmentálního managementu v malých a středních podnicích s účelem zvýšit tak ekonomickou efektivitu zavádění EMS. Projekt byl zahájen 4.8.1998 a kromě ČR (národním manažerem byl CEMC Praha) se jej zúčastnilo ještě Německo (INEM Hamburk), Rakousko (poradenská firma BAUM) a Maďarsko (HCPC Budapešť). Projekt prokázal poměrně malý zájem podniků o zavádění EMS, neboť z téměř 300 kontaktovaných podniků se vlastního programu nakonec zúčastnilo jen 12 podniků

Posuzování vlivů na životní prostředí (environmental impact assessment, zkratka)

EIA

je odborná expertiza nařízená zákonem. Jde o povinnost posoudit určité investiční záměry nebo činnosti ještě před jejich realizací z hlediska jejich vlivů na životní prostředí. Tato povinnost a formální postup s ní spojený, jakož i příslušné investiční záměry jsou uvedeny ve stejnojmenném zákoně č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Metodologický postup posuzování normován není.

Posuzování životního cyklu (life-cycle assessment)

je informační analytický nástroj environmentální politiky s jehož pomocí lze určit všechny vlivy na životní prostředí, jež vykazuje analyzovaný výrobkový systém, tj. od vlivů způsobených získáváním surovin potřebných k jeho výrobě včetně vlivů vzniklých v průběhu jeho výroby, spotřeby a zneškodňování jako odpadu.

V mezinárodní normě ISO 14040, kterou ČR přejala jako ČSN EN ISO 14040 Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Zásady a osnova je metoda LCA definována jako: „shromažďování a vyhodnocování vstupů, výstupů a možných dopadů na životní prostředí výrobkového systému během jeho celého životního cyklu“.

Provádění metody LCA je normalizované čtyřicítkovou dekádou řady norem ISO 14000 a v praxi se rozděluje do čtyř etap:

• stanovení cíle a rozsahu
• inventarizační analýza
• stanovení dopadu
• návrh na zlepšení

Literatura:
ČSN EN ISO 14040 Zásady a osnova

ČSN EN ISO 14041 Stanovení cíle a rozsahu a inventarizační analýza

ČSN EN ISO 14042 Hodnocení dopadu

ČSN EN ISO 14043 Interpretace životního cyklu

ČSN ISO/TS 14047 Příklady aplikace ISO 14042

ČSN P ISO TS 14048 Formát dokumentace údajů

ČSN ISO/TR 14049 Příklady aplikace ISO 14041 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy

Remtová,K.: Posuzování životního cyklu – Metoda LCA, MŽP, Praha 2003

Potenciál globálního ohřevu (Global Warming Potential)

Též potenciál radiační účinnosti plynů. Poměr radiační účinnosti libovolného plynu k účinnosti CO₂.

Prevence (předcházení) znečišťování (pollutionprevention)

Předcházení znečišťování je pojem, který je užíván v USA místo pojmu čistší produkce (viz). Z mezinárodního pohledu jsou oba pojmy považovány za synonyma. Z hlediska českého jazyka bychom pojem čistší produkce mohly považovat za významově širší, neboť znečišťování životního prostředí je významově užší, zahrnuje jen vnášení látek do životního prostředí a ne celkové znehodnocování životního prostředí kam musíme zařadit i škodlivé vlivy vzniklé odběrem látek z ekosystémů, popřípadě změny ekosystémů způsobené kombinovanými odběrem i vnášením látek.

Principy udržitelného rozvoje

představují univerzální a dlouhodobě platné zásady na cestě k udržitelnému rozvoji.

• Princip autoregulačního a sebepodpůrného vývoje
• Hledat a využívat přírodní a antropicky simulované autoregulační a sebepodpůrné přírodní mechanismy. Podporovat uzavřené cykly výroby a spotřeby.
• Princip efektivity, rozumné dostatečnosti a optimalizace
• Zachovat optimální látkově-regulační cykly. Minimalizovat surovinové a energetické vstupy, redukovat neproduktivní, případně škodlivé výstupy a minimalizovat ztráty. Rozumně a šetrně využívat a zároveň chránit zdroje. Podporovat vhodné formy samozásobování. Cíleně řídit a slaďovat všechny činnosti směrem k rovnováze, odstraňovat nežádoucí následky a zdroje nestability či rizik.
• Princip ekologický
• Zachování a podpora biodiverzity, vitality a odolnosti ekosystémů (původní ekosystémy). Optimalizovat prostorové uspořádání a funkční využití krajiny a zabezpečit ekologickou stabilitu. Zachovávat a podporovat systémy zabezpečující život. Minimalizovat negativní vlivy na životní prostředí. Minimalizovat využívání neobnovitelných zdrojů, upřednostnit využívání obnovitelných zdrojů při respektování jejich reprodukčních možností. Zavádět a rozvíjet nástroje environmentálně šetrné ekonomiky.
• Princip emancipace a participace
• Podporovat emancipaci sociokulturních skupin, které neporušují Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Posílit účast obyvatel a ziskových a neziskových organizací, obcí a regionů na rozhodování a pocitu spoluzodpovědnosti za dění, a to v lokálním i globálním měřítku. Zesílení veřejné kontroly „zdola“. Umožnit přístup k veřejným statkům a službám všem sociokulturním skupinám, které neporušují Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod.
• Princip implementace přijatých právních norem a dokumentů
• ČR má v mnoha oblastech dostačující právní mechanismy, pokud situace stagnuje nebo se dokonce zhoršuje, může to být způsobeno tím, že do praxe nejsou uváděny příslušné právní normy a dokumenty. Analyzovat a prosazovat způsoby/mechanismy, kterými lze implementovat platné právní normy i právně nevymahatelné dokumenty (např. strategie a akční plány jednotlivých ministerstev apod.).
• Princip kulturní a společenské integrity
• Podporovat vnitřní rozvojový potenciál lokalit místo mechanicky importovaného rozvoje. Zachovat či obnovit pozitivní hodnoty krajiny. Podporovat partnerství a přátelské soužití všech sociokulturních skupin, které neporušují Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod. Podporovat místní kolorit, lidovou kulturu a duchovní atmosféru. Oživovat tradiční aktivity s citlivým využitím moderních technologií. Podporovat spontánní formy pomoci, resp. svépomoci.
• Princip nenásilí
• Nepoužívat a neschvalovat násilné řešení sporů a konfliktů. Uplatňovat a podporovat konsenzuální metody řešení sporů a řízení společnosti.
• Princip podpory rozvoje lidských zdrojů
• Podporovat zdravý životní styl a aktivní trávení volného času. Podporovat interaktivní formy výuky a celoživotní vzdělávání všech skupin obyvatelstva. Vytvářet podmínky pro optimální rozvoj lidských zdrojů ve všech sektorech společnosti.
• Princip přechodu od pasivních politik a pasivní pomoci k aktivním politikám a aktivní pomoci
• Týká se nejen sociální politiky, ale všech veřejných politik zaměřených na pomoc občanům, firmám, podnikům a regionům. Nahrazovat pasivní tj. finanční pomoc, dotace a dávky pomocí aktivní tj. Vytvářet podmínky pro svépomoc, nabízet poradenství, aktivně podporovat podnikání a veřejně-prospěšné práce, vytvářet nové pracovní a jiné příležitosti.
• Princip respektování potřeb a práv budoucích generací
• Zachovat možnost využívat existující zdroje i budoucím generacím. Zachovat stejná práva i pro budoucí generace.
• Princip sociálně, eticky a environmentální příznivého hospodaření, rozhodování, řízení a chování
• Náhled na problematiku UR a řešení problémů v synergickém působení politických, právních, ekonomických, sociálních, organizačních, výchovně-vzdělávacích a jiných nástrojů pro podporu hodnotových orientací, tvorby kultury a určování hodnot, stejné principy používat během vzniku, činnosti a budování příslušných institucí. Dodržování výše uvedených principů a jejich uplatňování v praxi.
• Princip solidarity a partnerství
• Podporovat solidaritu, partnerství, toleranci a porozumění. Podporovat vzájemnou pomoc a spoluzodpovědnost.
• Princip subsidiarity
• Zjednodušeně znamená, že se existující problémy mají řešit na nejnižší institucionální úrovni, na které jsou řešitelné. Postupovat podle vzorce: jedinec v tísni - pomoc rodiny - pomoc komunity (rodina, přátelé, sousedi, spolupracovníci, zaměstnavatel) - pomoc odpovídajících neziskových organizací - pomoc místních orgánů samosprávy a státní správy - pomoc centrálních orgánů veřejné správy - pomoc ze zahraničí (jiné státy a mezinárodní instituce). Organizace v tísni - pomoc komunity (zaměstnanci, obchodní partneři, dodavatelé) - pomoc místních orgánů samosprávy a státní správy - pomoc centrálních orgánů veřejné správy - pomoc ze zahraničí (jiné státy a mezinárodní instituce). Ohrožení životního prostředí, živých bytostí - pomoc jedince/ců a skupin žijících/vyskytujících se v dané lokalitě - pomoc odpovídajících neziskových organizací - pomoc místních orgánů samosprávy a státní správy - pomoc centrálních orgánů veřejné správy - pomoc ze zahraničí (jiné státy a mezinárodní instituce).
• Princip upřednostňování preventivní opatrnosti a předvídavosti, uznávání a napravování chyb
• Upřednostňovat preventivní opatření a uznávat možná rizika před represí a odstraňováním nežádoucích následků činností. Upřednostňovat přístupy umožňující návrat k východiskovému stavu s cílem minimalizovat nevratné změny s těžko předvídatelnými důsledky. Bezodkladně zveřejňovat, odstraňovat nebo zmírňovat chyby a omyly.
• Princip vnitrogenerační a mezigenerační rovnosti práv všech sociokulturních skupin
• Zabezpečit lidská práva ve všech směrech. Zabezpečit rovnost všech sociokulturních skupin, které neporušují Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod. Zabezpečit práva ostatních živých bytostí.

Program environmentálního značení typu I (Type I environmental labelling programme)

Program environmentálního značení typu I je oficiální název pro ekolabeling (viz). V současné době existuje na světě nejméně 32 ekolabelingových programů.

Program EMAS

viz heslo EMAS

Propady emisí

Procesy, které absorbují danou látku (nejčastěji oxid uhličitý) z atmosféry.

Průkaz energetické náročnosti budovy hodnotí budovu z hlediska všech energií, které do budovy vstupují - tedy z hlediska energie na vytápění, chlazení, ohřev teplé vody, větrání a osvětlení.

Průkaz energetické náročnosti budovy je dle vyhlášky 148/2007 Sb.od 1. 1. 2009 povinnou součástí dokumentace při výstavbě nových budov, dále při větších změnách stávajících budov s podlahovou plochou nad 1000 m² v případě, že dojde k ovlivnění energetické náročnosti budovy, a také při prodeji nebo nájmu těchto budov nebo jejich částí. Průkaz energetické náročnosti budovy přitom nesmí být starší 10 let. Povinnost zpracovat a na veřejně přístupném místě vystavit průkaz energetické náročnosti budovy budou mít také provozovatelé budov nad 1000 m² podlahové plochy využívaných pro školství, zdravotnictví, kulturu, obchod, sport, ubytovací a stravovací služby a také budovy veřejné správy a zákaznických středisek v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací.

Předběžná opatrnost

Lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmějí být pochybnosti, zda k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. To znamená, že je třeba učinit veškerá opatření, aby se zabránilo možným negativním vlivům určité činnost, ačkoli není vždy k dispozici dostatek přesných a nepochybných údajů dokazujících, že taková činnost negativní vliv na životní prostředí skutečně mít bude.

Přírodní aktiva

zahrnují biologická (vyrobená i nevyrobená - divoká) aktiva, půdu a vodní plochy a jejich ekosystémy, podzemní aktiva a ovzduší.

Přírodní kapitál

přírodní aktiva v jejich úloze poskytovatele přírodních zdrojů a environmentálních služeb pro společenskou produkci. Má podle ekologických ekonomů vyšší hodnotu, než jen hodnotu užitnou. Zahrnuje potenciální užitky (související s potřebami budoucích generací) a vnitřní hodnotu existence přírodních statků jako součásti přírodního bohatství

Přírodní kapitalismus (natural capitalism)

Směr v ekonomickém obchodním uvažování, který hledá synergii (spolupůsobení) trvalé udržitelnosti a obchodního úspěchu. Heslo: jednejte ekologicky a ono se vám to vyplatí. Základní představa: Firmy, které jako první přejdou na "přírodní kapitalismus" uspějí v konkurenci a vytlačí firmy, které zůstanou při starých "nepřírodních" způsobech. "Přírodní kapitalismus je výhodný pro přírodu, zisky i konkurenceschopnost". Nekritizuje základní paradigmata ekonomické teorie, je orientovaný na změny manažerského přístupu a technologie na úrovni firem.

Literatura:
von Weizsacker a kol.: Faktor čtyři, nověji: Lovins, AB, H. Lovins(ová) a Paul Hawken: Natural Capitalism

Přírodní statky

viz Veřejné statky