M

Management dodavatelského řetězce (supply-chain management)

Management dodavatelského řetězce se zabývá vzájemnými vztahy mezi jednotlivými články dodavatelského řetězce, tj. mezi dodavateli, dopravci, zákazníky, prodejci, manažery nakládání s odpady včetně těch, kteří se zabývají produkty po ukončení jejich života. Tyto interakce se v řetězci pravděpodobně mění směrem nahoru a dolů v závislosti na tom, jaký může organizace mít na dodavatelský řetězec. Je zřejmé, že účinná komunikace může posílit spolupráci, snížit možnosti nedorozumění a ovlivnit opatření přijímaná organizací v rámci dodavatelského řetězce.

Literatura:
ČSN ISO/TR 14062 Environmentální management – Integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje produktu (květen 2003)

M&T

je zkratka výrazu „monitoring a targeting“ (viz)

Materiálová identifikace (materialidentification)

pod tímto pojmem se podle normy ISO 14021 rozumí:„slova, číslice nebo značky použité k označení složení součástek výrobku nebo obalu“.

Literatura:
ČSN ISO 14021 Environmentální značky a prohlášení – Vlastní environmentální tvrzení (typ II environmentálního značení)

Materiálové a energetické bilance (Material and Energy Balances - MEB)

Management krajů a obcí vychází ze základních koncepcí managementu firem. Jedná se o široké spektrum činností: plánování a organizování (definování účelu a cílů), řízení a rozhodování (včetně koordinace), vedení a řízení lidí (lidské zdroje), informování a komunikace, monitorování, kontrola a reprezentování úřadu.

Materiálové a energetické bilance a analýzy (Material and Energy Balances and Analyse - MEBA)

známé též jako input-output modely. Využívají se při bilancovaní a následné kvantitativní analýze materiálově-energetických toků mezi jednotlivými odvětvími národního hospodářství. Jejich vhodné modifikace umožňují exaktní analýzu a bilancování materiálově-energetických toků na mikroúrovni (podnik a pod.).

Matice národních účtů zahrnující účty životního prostředí

NAMEA (National Accounting Matrix including Environmental Accounts)

integrovaná prezentace ekonomických informací o společenských aktivitách jednotlivých odvětví (sektorů) společně s informacemi o jejich vlivu na životní prostředí. Tyto vlivy mohou být vyjádřeny v prvním kroku ve fyzických jednotkách a ve druhém kroku pomocí tzv. indikátorů vlivu.

MEFA

Hodnocení stavu životního prostředí na základě analýzy materiálových a energetických toků.

Mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism)

Obdoba společných projektů JI s tím, že jedním z partnerů je stát, který nemá Protokolem stanovený redukční závazek. Jde zejména o pomoc rozvojovým státům.

Mezinárodní deklarace o čistší produkci (International declaration on cleaner production)

je dobrovolné, veřejné vyhlášení závazku o používání, propagování a podporování strategie čistší produkce (viz), která je vedle eko-efektivnosti, zelené produktivity a prevence vzniku znečištění, jednou z cest jak dosáhnout udržitelného rozvoje. Každý signatář se zavazuje, že bude za tímto účelem: 1) využívat svého vlivu, 2) budovat informační a vzdělávací kapacity, 3) podporovat integraci preventivních strategií, 4) hledat nová řešení, 5) sdílet nabyté zkušenosti a 6) realizovat aktivity v oblasti čistší produkce. Deklaraci, která byla na mezinárodní úrovni přijata 28.9.1998 v jihokorejském Soulu, formuloval UNEP, který ji také monitoruje a koordinuje. K závazku se mohou přihlásit průmyslové podniky, vládní i nevládní organizace. Za Českou republiku podepsal Mezinárodní deklaraci 8.3.1999 M.Kužvart, tehdejší ministr životního prostředí. V témže roce se podpisem svých představitelů připojily k Deklaraci: Znovín Znojmo, a.s., Škoda Plzeň, a.s., a Úřad města Zlín. V roce 2000 přibyly podpisy: Města Moravská Třebová, MORA Moravia Olomouc,a.s., Provio Jaroměř,a.s., Preciosa Jirkov,a.s., Kabelovna Děčín, a.s., PKZ Keramika Břeclav, a.s., TOS Varnsdorf, a.s., ŽS Brno, a.s., (Závod energetické a ekologické stavitelství), Plzeňská teplárenská, a.s., Xaverov holding, a.s. (Drůbež Mor.Budějovice).

Literatura:
Implementation Guidelines for Faciliting Organizations, UNEP Division of Technology, Industry and Economics Production and Consumption Branch, 2001, ISBN 92-807-2095-3

Mezinárodní smlouvy (international conventions)

Mezinárodní smlouvy týkající se environmentální problematiky jsou také řazeny mezi nástroje environmentální politiky. Mezinárodní smlouvy jsou uzavírány většinou mezi státy, méně často mezi jednotlivými organizacemi z různých států.

Mezinárodní smlouvy, které se zabývají omezováním množství vlivů působících negativně na životní prostředí, nejsou nijak novými nástroji. Používají se již řadu let zvláště v problematice ovzduší a vod. V poslední době se zabývají hlavně globálními problémy životního prostředí.

Mezivládní panel klimatické změny - IPCC

Nezávislý vědecký a technický orgán zaměřený na podporu poznání podstaty klimatické změny, hodnocení environmentálních, ekonomických a sociálních důsledků, založený v roce 1987.

Mimotržní hodnota

Hodnota, kterou spotřebitel přikládá přírodním statkům jen pro to, že existují, případně pro to, že budou cenné později. Probíhají na mikroekonomické úrovni a jsou subjektivní (výsledky závisejí na hodnotovém systému a finanční situaci tázaných).

Mimotržní oceňování

Odhaduje ceny tzv. mimotržních hodnot. hodnota, která spotřebiteli plyne prostě z toho, že například vydra či tetřev hlušec existuje a další.
Techniky jako odhadnout tyto hodnoty zahrnují:

1. metodu kontingenčního (podmíněného) ohodnocení: Průzkum mezi občany (vlastně spotřebiteli) prostřednictvím dotazníku, který zjišťuje odpověď na otázku, kolik peněz by byli ochotni zaplatit, aby bylo zachováno např. přírodně cenné území (zjišťují tzv. ochotu platit) nebo kolik peněz by byli ochotni přijmout, aby strpěli ve svém okolí např. řízenou skládku (ochota přijímat kompenzaci).
2. metodu hedonického ohodnocení: Stínová cena se odhadne podle rozdílu v cenách nemovitostí např. mezi domy poblíž letiště a domy, které jsou od letiště vzdálené. Pokud je splněna podmínka ceteris paribus (vše ostatní je stejné), odráží rozdíl v cenách (domy u letiště jsou levnější) stínovou cenu, kterou jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za bydlení v tichém prostředí, resp. kompenzaci, kterou jsou ti druzí ochotni přijmout za život v hluku.

Místní Agenda 21 (zkratka MA 21) (Local Agenda 21)

je program pro uplatnění udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni vzniklý na základě kap.28 v dokumentu Agenda 21 (viz), který byl schválen na Summitu země (viz) v Riu de Janeiro v r.1992 kde také ČR tento závazek přijala. Na Světovém summitu v Johannesburgu se m.j. konal i Summit místních správ, kde bylo vyhodnoceno dosavadní prosazování MA 21 a navržena opatření pro zintenzivnění dalšího postupu (např. zvýšení podpory národních vlád, posílení pravomoci a zdrojů místních správ a zefektivnění mezinárodní spolupráce na všech úrovních).

MA 21 lze definovat jako proces, který prostřednictvím zkvalitňování správy veřejných věcí, strategického plánování (řízení), zapojování veřejnosti do veřejného života a využívání všech dosažených poznatků o udržitelném rozvoji v jednotlivých oblastech zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech a směřuje k zodpovědnosti občanů za jejich životy i za životy ostatních bytostí v prostoru a čase (lit.1). Uplatňování MA21 je způsob jakým se mohou občané zapojit do realizace udržitelnosti. V ČR se tato aktivita začala rozvíjet poměrně pozdě až v roce 1997, především se zahraniční finanční podporou nevládních organizací. MA21 je jedním z cílů současné Státní politiky životního prostředí na roky 2004-2010 a je také podporována ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.

V r.2004 byla pod Radou vlády pro udržitelný rozvoj ustanovena Pracovní skupina pro MA 21, jejímž prvním úkolem je vytvoření a otestování sady kritérií pro zařazení MA 21 v ČR do databáze podle objektivních ukazatelů. Koordinátorem pro MA 21 v ČR je nyní CENIA, česká informační agentura životního prostředí, která převzala tuto funkci od Českého ekologického ústavu, jehož transformací vznikla. CENIA zajišťuje základní i aktuální informace z oblasti, zprostředkovává kontakty a informační zdroje v rámci ČR i mimo ni a provozuje databázi projektů MA 21 v ČR, která v roce 2004 uvádí 27 aktivních MA 21 v ČR. Programy MA 21 prosazuje také Národní síť zdravých měst (lit.6), kde je 47 členů a TIMUR (viz).

Mobiova smyčka (Mobius loop)

je značka ve tvaru tří překroucených na sebe navazujících šipek tvořících trojúhelník. Používá-li se v environmentálních tvrzeních (viz) musí její tvar splňovat grafické požadavky dané ISO 7000, značka č.1135. Mobiova smyčka se používá k označení recyklace Je-li použita bez číselného označení, znamená to, že označený materiál lze recyklovat. Jestliže je použita s číslem umístěným uvnitř anebo vně stylizovaného trojúhelníka, pak číslo udává procenta recyklovaného materiálu obsaženého v označeném výrobku.

Literatura:
ČSN ISO 14021 Environmentální značky a prohlášení – Vlastní environmentální tvrzení (typ II environmentálního značení)

Modrý anděl (Blue Angel)

je ekoznačka ekolabelingového národního systému Německa. V podstatě se jedná o logo OSN (modrá postavička s rozpaženýma rukama okroužená vavřínovým věncem), které bylo Německu za tím účelem zapůjčeno. Německý systém je nejstarším ekolabelingovým systémem na světě. Vznikl v roce 1978 iniciativou tehdejšího ministra vnitra, který si uvědomil, že obchodníci využívají zájmu veřejnosti o zboží šetrné k životnímu prostředí a vydávají za ekologicky šetrné výrobky i takové výrobky, jež tyto vlastnosti nemají. Aby veřejnost nebyla klamána bylo třeba vytvořit systém, řízený nezávislým orgánem, který na základě porovnání vlastností výrobku se stanovenými kritérii, má v případě shody, pravomoc propůjčit výrobku ekoznačku, které už bude moci spotřebitel důvěřovat a koupí označeného výrobku bude pak skutečně přispívat ke snižování negativních vlivů na životní prostředí. Název Modrý anděl získala ekoznačka až časem, původně nebyla nijak pojmenována.

Literatura:
Internet: www.blauer-engel.de

Monitoring a Targeting (M&T)

je efektivní a praxí prověřená metoda energetického řízení používaná pro systematické zvyšování energetické účinnosti. Jejím zavedením lze dosáhnout významného, rychlého a zároveň dlouhodobého snížení spotřeby energií a s tím spojených nákladů, emisí skleníkových plynů (oxidu uhličitého) a dalšího znečištění. Metoda Monitoring a Targeting se používá především pro řízení spotřeby energií ve výrobním procesu, aplikovat ji lze ale také při snižování energetické náročnosti budov.

Spočívá ve strukturovaném přístupu k energetickému řízení, který je založen na systematickém měření a analýze skutečné spotřeby energií (Monitoring), stanovení cílových hodnot spotřeby energií, průběžném vyhodnocování reálné spotřeby z hlediska cílových hodnot (Targeting) a průběžné realizaci opatření k dosažení úspor. Monitoring a Targeting lze charakterizovat také jako kontinuální a dynamický přístup k energetickému auditu. Monitoring a Targeting je rovněž vhodným nástrojem pro úspěšnou implementaci systémů environmentálního řízení (EMAS, ISO 14001) nebo aplikaci nejlepších dostupných technik (BAT) v rámci integrované prevence a omezování znečištění.

Montrealský protokol

Protokol z roku 1987 o snižování obsahu látek narušujících ozónosféru; modifikován v Londýně (1990), Kodani (1992), Vídni (1995), Montrealu (1997) a Pekingu (1999).

Multikriteriální analýza

Jde o metodu, která má za cíl shrnout a utřídit informace o variantních projektech. Postup:

Identifikují se varianty - alternativní scénáře. Např. jde o problém nezaměstnanosti v přírodně zachovalém území a varianty mohou zahrnovat zábavní park, novou továrnu či kombinaci agroturistiky a podpory místních řemesel.

Rozhodne se o kritériích (faktorech) jež budou určující při rozhodování. Např. v uvedeném případě počet, kvalita, stabilita pracovních míst, environmentální dopady, přínos pro lokální ekonomiku, náklady na infrastrukturu.

Podrobné hodnocení dopadu každého ze scénářů na každé kriterium. Tam, kde je to možné, vyjádří se čísly (ne nutně penězi).

Každému z kritérií (faktorů) se určí jeho relativní váha (významnost). Vzniknou tak vlastně indikátory významnosti hlavních dopadů. Tuto významnost (tj. důležitost jednotlivých faktorů) lze určit např. průzkumem u místních obyvatel.

Zhodnotí se takto zpracované alternativy ve veřejné diskusi.