I

ICLEI

z anglického názvu: The International Council for Local Environmental Initiatives, tj. Mezinárodní rada pro lokální environmentální iniciativy. V současné době se mimo jiné zabývá hlavně vytvářením vhodných sad indikátorů udržitelnosti a Programem pro zelené zásobování.

Literatura:
www.iclei.org/europe

IC₅₀

(inhibiční koncentrace) viz EC₅₀

Index blahobytu

WI (Well-being index)

agreguje 36 indikátorů, pokrývajících oblasti zdraví, demografický vývoj, ekonomická výkonnost, vzdělávání, rozvoj telekomunikací, svoboda jednotlivce, bezpečnost obyvatelstva a sociální spravedlivost do sub-indexu kvality lidského života, a 51 indikátorů z oblastí využití území, biodiverzita, kvalita vod, kvalita ovzduší, globální klimatický systém, spotřeba energie a spotřeba přírodních zdrojů do sub-indexu ekosystémového zdraví. Tyto dva sub-indexy jsou poté agregovány do celkového indexu blahobytu.

Literatura:
Prescott-Allen, 2001

Index environmentální udržitelnosti - ESI (Environmental sustainability index)

agregovaný indikátor. Pokouší se jedinou hodnotou postihnout celé téma environmentální dimenze udržitelného rozvoje. V roce 2000 jej publikovala mezinárodní skupina autorů. Zvolili nejdříve zhruba 70 proměnných, z nichž vytvořili 21 základních indikátorů a z těch agregovali indexy pro 5 základních kategorií udržitelnosti, kde byly jednotlivé státy seřazeny od nejlepšího k nejhoršímu. Výsledný index environmentální udržitelnosti je vypočítán jako průměr všech 21 indikátorů.

Index lidského rozvoje - HDI (Human Development Index)

Index lidského rozvoje představuje jeden z pokusů, jak vyjádřit kvalitu lidského života (human well-being). Tento index je uveřejňovaný od roku 1990 ve známé statistické publikaci „Zpráva o lidském rozvoji“ (Human Development Report), která je každoročně vydávaná pod záštitou UNDP (United Nations Development Programme). HDI je vypočítáván na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň.

Indikátory

Ukazatele vývoje určitého vybraného jevu získané průběžným sledováním, zaznamenáváním a vyhodnocováním souboru přesně stanovených údajů.

Indikátory agregované (Agregované indikátory)

integrují do jediného údaje řadu skutečností s cílem poskytnout celkový obraz (agregací se rozumí seskupování více proměnných různých veličin do jednoho indexu). Příkladem je v ekonomické oblasti „Hrubý domácí produkt“, v environmentální oblasti nedávno publikovaný „Index environmentální udržitelnosti“. Musí mít správný výběr proměnných a musí být založeny na správném agregačním algoritmu (pro sloučení dílčích dat či indikátorů).

Indikátory deskriptivní (Deskriptivní indikátory)

Slouží pro hodnocení implementace strategií a jejich popularizaci, často s neznámými cílovými hodnotami.

Indikátory klíčové

Klíčové(titulkové, „headline“) indikátory

Obsahově a srozumitelně zastřešují vybranou skupinu indikátorů,mají jasný vztah ke všem rozměrům udržitelného rozvoje. Jejich smyslem je poskytnout jednoduchou a jasnou informaci o vybraných klíčových faktorech. Příkladem v sociální oblasti může být míra nezaměstnanosti, v environmentální oblasti emise skleníkových plynů na obyvatele. Titulkovým indikátorem pro oblast kvality ovzduší může být indikátor „Počet dní v roce s překročením imisních hodnot polétavého prachu.“

Indikátor NAS

čisté přírůstky materiálových (fyzických) zásob.

Indikátory normativní

Normativní indikátory

umožňují kvantifikovat cíle strategií TUŽ.

Indikátory programové

Programové indikátory

sledují a vyhodnocují míru naplňování definovaného cíle ve strategickém plánu. Jsou konstruovány přímo na míru konkrétnímu strategickému cíli.

Indikátory společné evropské

Společné evropské indikátory - ECI (European Common Indicators)

Indikátor trvale udržitelného ekonomického blahobytu - ISEW (Index of sustainable economic welfare)

alternativa k HDP, univerzálně používanému měřítku ekonomické úspěšnosti

(Herman Daly a John Cobb,1989)

Indikátory udržitelného rozvoje

Indikátory představují ukazatele vývoje určitého vybraného jevu získané průběžným sledováním, zaznamenáváním a vyhodnocováním souboru přesně stanovených údajů. Vzhledem k tomu, že je řeč o udržitelném rozvoji, jde o sledování jevů, které s tímto tématem úzce souvisí.

Příkladem může být indikátor "veřejná zeleň". U něj můžeme sledovat například údaje týkající se počtu pokácených a nově vysazených stromů na veřejných pozemcích. Jako měřítko pro hodnocení indikátoru bude stanoven poměr těchto dvou hodnot vyjádřený za časovou jednotku sledování. Můžeme vycházet i z jiných údajů, např. poměr nově vzniklých ploch veřejné zeleně a ploch, které ustoupily výstavbě nebo jinému využití půdy.

Snahy o sledování indikátorů udržitelného rozvoje jsou rozvíjeny nejen na místní, ale i na národní a mezinárodní úrovni. Kromě sady Společných evropských indikátorů existuje i řada dalších pokusů o standardizaci jednotných indikátorových sad (viz. seznam internetových adres na konci příručky). Na místní úrovni existuje řada příkladů ze zahraničí (Německo, Velká Británie, USA, Kanada atd.).

Místní indikátory udržitelného rozvoje

Indikátor místního udržitelného rozvoje v sobě odráží, mimo jiné, hlediska sociální spravedlnosti, zájmy místní ekonomiky a ochrany životního prostředí, ale zároveň také snahu o posílení role místní samosprávy nebo zabezpečování místních potřeb na místní úrovni. Indikátory umožňují vidět problematické oblasti a ukázat cestu k jejich nápravě. Uplatnění jednotné sady zvolených indikátorů umožní mimo jiné posoudit, jak si daná obec vede ve srovnání s jinými a usnadňuje poznání jejích silných a slabých stránek.

Indikátory, které si společnost vybere, aby mohla vydávat zprávy o sobě pro sebe, mají překvapivou moc. Odráží společně sdílené hodnoty a formují společná rozhodnutí. Společnost, která sleduje tahy lososů ve své řece nebo řeší bezpečnost na svých ulicích, volí jiné možnosti než společnost která věnuje pozornost pouze růstu ekonomiky, měřeném pomocí HDP.

Programové indikátory místního udržitelného rozvoje

Důležitou skupinou místních indikátorů udržitelného rozvoje jsou tzv. programové indikátory uplatňované ve strategických (plánovacích) procesech. Ty slouží jako kontrolní nástroj pro vyhodnocování účinnosti a úspěšnosti naplánovaných opatření (například v rámci strategických plánů rozvoje města). Jsou vypracovávány v průběhu plánovacích procesů vždy specificky pro daný účel.

Informační systém IPPC

Shromažďuje dokumenty a informace o procesu IPPC. Provozuje MŽP dle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci. On line přístup: www.env.cz/ippc.

Informační systém EIA

Informační systém EIA České republiky je určen pro potřeby úřadů vykonávajících funkci příslušného úřadu dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Slouží k vedení evidence posuzovaných záměrů a ke zveřejňování dokumentů souvisejících s procesem posuzování vlivů na životní prostředí na internetu tak, jak ukládá zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Provozováním systému je pověřena CENIA, česká informační agentura životního prostředí. On line přístup: www.cenia.cz/eia.

V provozu zůstává rovněž Informační systém sloužící k vedení evidence aktivit posuzovaných dle zákona ČNR č. 244/1992 Sb., jejichž posuzování bylo zahájeno před účinností zákona č. 100/2001 Sb. Provoz tohoto systému bude zajišťován i nadále, neboť posouzení zahájená před účinností zákona č. 100/2001 Sb., se dokončí podle zákona č. 244/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Informační systém SEA

Informační systém SEA je určen pro potřeby úřadů vykonávajících funkci příslušného úřadu dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v oblasti SEA.

Slouží k vedení evidence posuzovaných koncepcí (úroveň celostátní), ÚPD VÚC (úroveň regionální) a územně plánovacích dokumentací obcí (úroveň místní) a ke zveřejňování dokumentů pořízených v průběhu procesu posuzování koncepcí tak, jak ukládá zákon. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Z pověření Ministerstva životního prostředí provozuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí. On line přístup: http://www.cenia.cz/sea.

Integrovaná prevence a omezování znečištění (integrated prevention and pollution control)

IPPC

Integrovaná prevence a omezování znečištění je název Směrnice Rady EU 96/61 EC, Integrated Prevention and Pollution Control, zkráceně IPPC, která byla plně přejata do české legislativy (Zákon č.76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů). Jmenovaná směrnice a tím i zákon představují zcela nový direktivní nástroj, jenž se snaží korigovat obecnou nevýhodu direktivních nástrojů, tj. převádění problémů z jedné složky životního prostředí do jiné složky životního prostředí tím, že se průmyslové aktivity podniku posuzují z hlediska ochrany životního prostředí jako celek. Směrnice stanoví základní principy, kterými by se měli řídit provozovatelé určitých (v příloze směrnice přesně vyjmenovaných) průmyslových zařízení. Jedná se o zařízení používaná v odpadovém hospodářství k zneškodňování odpadů, o průmyslová zařízení z provozů energetických, metalurgických, chemických, potravinářských, ze zpracování nerostných surovin a o některá další, z hlediska životního prostředí silně zátěžových výrob, např. z výroby papíru, zpracování kůže, zpracování textilních vláken, povrchových úprav a výroby uhlíku.

Mezi základní principy patří:

• přijmout potřebná preventivní opatření, spočívající zejména v používání nejlepších dostupných technologií,
• provoz průmyslových zařízení nesmí významnou měrou znečišťovat životní prostředí,
• je třeba zabránit produkci odpadů, pokud odpady vzniknou, musí být opětně využity a není-li to možné musí být nezávadně likvidovány s minimálním vlivem na životní prostředí,
• je nutné účinně využívat energii,
• je třeba přijmout nezbytná opatření k předcházení havariím a k omezení jejich následků,
• po ukončení provozu průmyslového zařízení je nezbytné učinit všechna potřebná opatření, aby nedošlo k nebezpečí znečištění životního prostředí a navrátit lokalitu do původního stavu.

Literatura:
Mikoláš J., Moucha B.: Váš podnik a životní prostředí při vstupu České republiky do Evropské unie, MŽP, Praha 2004

Integrovaná produktová politika (integrated product policy, zkratka IPP)

je veřejná politika, která se explicitně zaměřuje na zlepšování environmentálního profilu (viz) výrobkových systémů (viz) v rámci jejich celých životních cyklů (viz). Jedná se přitom o novou iniciativu Evropské unie, která integrovanou výrobkovou politiku definuje v Zelené knize jako:

"přístup, který se snaží snížit environmentální dopady výrobků z hlediska jejich celého životního cyklu, tzn. od získávání surovin, přes výrobu, distribuci, užití a nakládání s odpadem, přičemž integrace environmentálních dopadů v každém stádiu životního cyklu výrobku je základním předpokladem, který by se měl odrážet v rozhodnutí zájmovýchskupin (stakeholders)". Cílem integrované výrobkové politiky EU je podporovat ekologicky šetrnější výrobkové systémy a zároveň zajišťovat dostatečný zájem spotřebitelů.

Hlavní rozdíl integrované výrobkové politiky od výrobkově orientované environmentální politiky, která se také zabývala životním cyklem výrobku, spočívá v tom, že výrobkově orientovaná politika se v podstatě zaměřovala jen na výrobce, a nedokázala dostatečně zapojit další zájmové skupiny, především účastníky spotřební sféry, tj. zákazníky, spotřebitele, obchodníky, dodavatele, veřejnost atd. Zapojení těchto zájmových skupin je však pro dosažení udržitelného rozvoje naprosto nutným krokem, který může výrazně napomoci k vytvoření fungujících trhů s ekologicky šetrnými výrobky a systémy.

V současné době vybrala Evropská komise z 22 došlých návrhů 2 pilotní projekty k demonstraci realizace IPP v praxi. Jedná se o návrh fmy Nokia, aplikace IPP na mobilní telefony a návrh fmy CAREFOUR aplikace IPP na zahradní nábytek.

Literatura:
http://europa.eu.int/comm/environment/ipp

Integrované řízení řetězců (integrated chain management)

byl ústřední princip prvního Národního plánu environmentální politiky, který byl vyhlášen v Nizozemí v roce 1989 a měl za úkol napomoci trvale udržitelnému rozvoji. Integrované řízení dodavatelsko-odběratelského řetězce bylo definováno jako:

"řízení materiálových toků, jež jsou výsledkem řetězců nějaké společenské aktivity, které je prováděno s ohledem na životní prostředí".

Zabezpečení realizace integrovaného řízení řetězců v praxi závisí na nástrojích, které vláda ve své environmentální politice používá. Cílem aplikace takové politiky je přinutit výrobce k tomu, aby se snažili o snižování negativních dopadů výrobku ve všech fázích jeho existence.

Literatura:
Vermeulen,W.J.V., Kok,M.T.J., Cramer, J.M.: Perspectives in integrated chain management, Ministerie van Volkshuisvesting, Ruimtelijke Ordening en Milieubeheer, nr.1995/14

Integrovaný management životního cyklu (integrated life cycle management)

je aplikace integrovaného managementu řetězce (viz) na určitý výrobek. Jde v podstatě o strategii, která činí výrobce a spotřebitele odpovědnými za vlivy výrobku na životní prostředí i tehdy, když je výrobek předán do další fáze svého života, např. ze spotřební sféry do likvidace. Protože odpovědnost výrobce a spotřebitele nekončí přechodem výrobku z jedné fáze do druhé, nýbrž pokračuje v celém řetězci, musí být také předávány i informace, které se vztahují k vlivům výrobku na životní prostředí.

Integrovaný registr znečišťování - IRZ

IRZ vzniká na základě ustanovení zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Obsahuje data z provozoven, které zasílají na jediné místo periodicky zprávu s údaji o emisích znečišťujících látek do ovzduší, vody, půdy a o přenosech těchto látek (v odpadech a odpadních vodách). IRZ je veřejně přístupným nástrojem pro monitorování míry úspěšnosti environmentálních politik. Na základě údajů o emisích lze ověřovat, zda bylo dosaženo cílů ochrany životního prostředí. Zvyšuje dostupnost údajů o znečišťování životního prostředí. Poskytuje informace o emisích a přenosech znečišťujících látek odborné a široké veřejnosti. IRZ provozuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Online přístup: www.irz.cz.

Internalizace externalit (internalizing externalities)

Promítnutí nákladů vznikajících v důsledku působení negativních externalit do interních (vnitřních) nákladů jejich původce.

Interní ekologický audit

viz Ekologický audit interní

IPPC

zkratka z ang.názvu: Integrated prevention and pollution control, integrovaná prevence a omezování znečištění (viz)

ISO normy (ISO standards)

označení ISO mají všechny normy (viz) vydávané Mezinárodní normalizační organizací (International Organization for Standardization), která byla založena v r.1947. Označení ISO vzešlo z řeckého "isos", což znamená stejný, totožný. Vytváření mezinárodních norem je řízeno jednotlivými Technickými výbory, které Mezinárodní normalizační organizace ustanovuje pro širší celek norem. Např. normami řady ISO 14000 Environmentální management se zabývá Technický výbor 207 (TC 207). Konkrétním tématem spadajícím do daného celku se pak zabývají jednotlivé podvýbory (subcommission, zkratka SC) daného Technického výboru. Počet podvýborů závisí na rozsahu zpracovávaného celku. Např. TC 207 má 6 podvýborů: SC 1 pro Systémy environmentálního managementu (jednotková řada norem 14001 a 14004), SC2 Environmentální audit pro desítkovou řadu norem (původně 14010, 14011, 14012, nyní 19011), SC3 Environmentální značení pro dvacítkovou řadu norem (14020, 14021, 14024), SC4 Environmentální profil pro třicítkovou řadu (14031, 14032), SC5 Posuzování životního cyklu pro čtyřicítkovou řadu (14040 až 14049) a SC 6 Termíny a definice pro ISO 14050.

Jednotlivé podvýbory ustanoví pro každou jednotlivou normu pracovní skupinu skládající se z mezinárodně uznávaných odborníků. Např. v SC1 byly dvě pracovní skupiny WG1 a WG2 (zkratky jsou z anglického working group). Pracovní skupina navrhne předběžný pracovní text normy (ISO/PWI 14001) a rozesílá jej na členské normalizační organizace k připomínkám, které pak pracovní skupina zpracuje a výsledek je předložen k plenárnímu hlasování delegátům jednotlivých normalizačních organizací. Plenární zasedání se konají každoročně. Po odhlasování normy se postupuje analogicky přes několik vývojových etap až ke konečnému znění normy. K přijetí normy, musí s jejím zněním souhlasit nejméně 75% delegátů. Pracovní skupiny mohou být ustanoveny i mimo podvýbor. V současné době existují na mezinárodní úrovni tři nové pracovní skupiny: Environmentální komunikace (14063), Změny klimatu (14064) a Akreditace validačních/certifikačních orgánů pro skleníkové plyny (14064).

Vzhledem k tomu, že Český normalizační institut je členem Mezinárodní normalizační organizace, podílí se Česká republika jako jediná z tzv. postkomunistických zemí, na tvorbě mezinárodních norem. V Českém normalizačním institutu má řadu norem ISO 14000 na starosti Technická normalizační komise 106 (TNK 1O6), jejíž složení je analogické popsanému složení TC 207. Kromě normy ISO 14031 byly zatím všechny normy řady ISO 14000 převzaty jako České technické normy.. Vzhledem k tomu, že nové normy obsahují velmi často pojmy, pro něž ještě neexistují jednotně používané české ekvivalenty, vydávají se ISO normy dvojjazyčně, vedle českého překladu zůstává anglický originál. Dvojjazyčnost textu také přispívá k dorozumění se zahraničními spolupracovníky, ať už se jedná o vedení firmy nebo certifikační či konzultační organizace.

Dosud byly v řadě ISO 14000 vydány následující normy:

V jednotkové dekádě nazvané Systémy environmentálního managementu byly v České republice v roce 1997 publikovány dvě normy, které od června 2005 již neplatí a jsou nahrazeny svými stejnojmennými novelizacemi:

ČSN EN ISO 14001 Systémy environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití.

ČSN ISO 14004 Systémy environmentálního managementu - Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám.

V desítkové dekádě nazvané Směrnice pro provádění environmentálních auditů byly v roce 1997 původně publikovány tři normy ČSN EN ISO 14010, ČSN EN ISO 14011 a ČSN EN ISO 14012. V rámci novelizace na mezinárodní úrovni byly tyto tři normy nahrazeny jednou normou:

ČSN EN ISO 19011 Směrnice pro auditování managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu

Vydáním této normy: ČSN EN ISO 19011 v roce 2003 končí platnost nejen jmenovaných tří norem: ČSN EN ISO 14010 až 14012 vydaných v červnu 1997, ale také odpovídajících tří norem z oblasti řízení jakosti, tj. norem: ČSN ISO 10011-1 z dubna 1992, ČSN ISO 10011-2 a ČSN ISO 10011-3 z června 1992. V roce 2003 byla vydaná další norma této dekády, a to:

ČSN EN ISO 14015 Environmentální management. Environmentální posuzování míst a organizací. Vydaná v roce 2003

Ve dvacítkové dekádě nazvané Environmentální značky a prohlášení byly vydány čtyři normy:

ČSN EN ISO 14020 Environmentální značky a prohlášení - Obecné zásady. Vydaná v srpnu 2002 nahrazuje normu: ČSN ISO 14020, která byla vydána v září 1999.

ČSN ISO 14021 Environmentální značky a prohlášení - Vlastní environmentální tvrzení (typ II environmentálního značení). Vydaná v prosinci 2000. Od ledna 2002 platí i jako evropská norma, takže se doplňuje označení EN.

ČSN ISO 14024 Environmentální značky a prohlášení - Environmentální značení typu I - Zásady a postupy. Vydaná v dubnu 2000.

Poznámka: Od roku 2001 je uznána i Evropskou normalizační organizací, takže její označení se mění na ČSN EN ISO 14024

ČSN ISO/TR 14025 Environmentální značky a prohlášení - Environmentální prohlášení typu III. Vydaná v květnu 2001

Poznámka: Označení ISO/TR znamená, že na mezinárodní úrovni se nejedná o normu, nýbrž jen o technickou zprávu (technical report, zkratka TR). Nicméně u nás je zařazena mezi normy, má označení ČSN. V současné době je v běhu již její novelizace.

V třicítkové dekádě týkající se hodnocení environmentálních vlivů podniku na životní prostředí byly na mezinárodní úrovni vydány již dvě normy (ISO 14031 a ISO 14032), ale pouze první z nich byla vydána i jako česká norma:

ČSN EN ISO 14031 Environmentální management - Hodnocení environmentálního profilu – Směrnice. Vydaná v prosinci 2000

ISO/TR 14032 Environmentální management - Příklady na hodnocení environmentálního profilu (EPE). Vydaná 2002 v angličtině. Nebyla přeložena do češtiny.

V čtyřicítkové dekádě týkající se posuzování životního cyklu je zatím vydáno nejvíce norem:

ČSN EN ISO 14040 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Zásady a osnova. Vydána v listopadu 1998

Poznámka: V současné době je v běhu již její novelizace

ČSN EN ISO 14041 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Stanovení cíle a rozsahu a inventarizační analýza. Vydána v listopadu 1999

ČSN EN ISO 14042 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Hodnocení dopadů. Vydána v dubnu 2001

ČSN EN ISO 14043 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Interpretace životního cyklu.Vydána v dubnu 2001

ČSN ISO/TS 14047 Environmentální management - Posuzování životního cyklu – Příklady aplikace ISO 14042. Vydána v prosinci 2004.

ČSN P ISO TS 14048 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Formát dokumentace údajů. Vydána v roce 2003

ČSN ISO/TR 14049 Environmentální management - Posuzování životního cyklu- Příklady aplikace ISO 14041 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy. Vydána v květnu 2001.

V padesátkové dekádě je vydáván slovník:

ČSN ISO 14050 Environmentální mangement – Slovník. První vydání v listopadu 1999. Druhé rozšířené a opravené vydání vyšlo v r.2003

Literatura:
www.iso.org/tc207

Pro jednotlivé podvýbory je třeba doplnit lomítko SC a číslo podvýboru.