D

Decoupling

Oddělení ekonomického růstu od negativních dopadů na životní prostředí

Detergenty

Syntetické čistící a prací prostředky vyznačující se aktivním povrchem. Tyto látky snižují povrchové napětí vody (např. vodoměrky se ve vodě kontaminované detergenty utopí). Už ve velmi nízkých koncentracích způsobují ve vodních tocích obtížně likvidovatelnou vrstvu pěny, která zamezují výměně O₂ a CO₂ mezi vodním prostředím a atmosférou. Rozklad detergentů v přírodních podmínkách působením mikroorganismů je nepatrný. Pro většinu vodních organismů jsou detergenty jedovaté, ve vyšších koncentracích drasticky působí i např. na vodní ptáky, kteří tonou následkem rychlého odmaštění peří.

Deklarace o čistší produkci (Declaration on Cleaner Production)

viz: Mezinárodní deklarace o čistší produkci

Dematerializace (dematerialization)

je pojem používaný běžně pro označení přeměny hmoty na energii nebo obecně pro odhmotnění. V environmentální politice se stalo módním používat tento termín pro označování snahy o výrazné snižování materiálových vstupů do socio-ekonomického systému za účelem snížení znehodnocování životního prostředí.

Celý problém je ovšem složitější a znehodnocování životního prostředí je dáno hlavně kvantitativní a kvalitativní nerovnováhou materiálových toků vyměňovaných mezi životním prostředím a socio-ekonomickým systémem. Také je třeba rozlišovat toky přímé, průtočné a toky cyklické. V každém případě by bylo vhodnější používat sice delší, ale zase přesnější a nematoucí výraz, jako je např.: „snižování materiálových toků“ než o dematerializace.

Detrit (detritus)

Drobné částečky organické hmoty v různém stupni jejího rozkladu, ze kterých se např. v půdě složitými rozkladnými procesy dále vytváří humus. Detrit je významnou součástí Ekosystému, neboť tvoří přechod mezi jeho živými a neživými složkami.

Dioxiny a furany (dioxinsand furans)

Chemicky polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany (PCDD a PCDF).

Dioxiny jsou chemicky mimořádně stabilní látky, v přírodě je rozkládá pouze ultrafialové záření. Živé organizmy mají jen velmi malou schopnost dioxiny rozkládat nebo je vylučovat. Dioxiny mají naopak schopnost hromadit se v tukových tkáních živočichů a koncentrovat se v potravním řetězci. Vznikají jako vedlejší produkty některých reakcí v chemické výrobě nebo při spalovacích procesech, např. při výrobě pesticidů. V současnosti jsou nejvýznačnějším zdrojem dioxinů kouřové plyny ze spalovacích procesů. Dioxiny patří mezi nejnebezpečnější toxické látky škodící lidskému zdraví.

Dobrovolné environmentální dohody (voluntary environmental agreements)

jsou dohody uzavírané v oblasti ochrany životního prostředí mezi státními orgány a podniky, po případě sdružením podniků či podnikovým svazem) za účelem efektivnějšího dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí, přičemž stanovení rámce a dosahu těchto dohod musí být vždy úlohou státního orgánu.

Z hlediska environmentální politiky řadíme dobrovolné environmentální dohody mezi regulační kooperační nástroje. Hlavním rysem dobrovolných environmentálních dohod je ta skutečnost, že existují mimo rámec stávajících legislativních předpisů a někdy i potřebný legislativní předpis nahrazují.

Hlavním stimulem pro uzavírání dohod je na straně podniku obava ze vzniku vyšších nákladů (v případě neuzavření dohody), stimulem na straně státních orgánů je zjednodušení procesu, který by jinak musely realizovat, aby podnik motivovaly k požadované aktivitě. (Většinou by se jednalo o zdlouhavé legislativní procesy sledující přijetí určitých předpisů týkajících se ochrany životního prostředí).

Literatura:
Šauer, P., a kol.: Dobrovolné dohody v politice životního prostředí, Praha 2002, ISBN 80-245-0116-3

Dobrovolné přístupy (voluntary approaches)

pojem dobrovolné přístupy označuje jak dobrovolné akce, tak i dobrovolné nástroje, jejichž aplikací mohou podniky snižovat negativní dopad svých činností na životní prostředí. Patří sem např. uzavírání dobrovolných environmentálních dohod, aplikace strategie čistší produkce, označování ekologicky šetrných výrobků, zavádění environmentálních manažerských systémů podle EMAS nebo podle ISO 14000 a analogicky i připojení se k environmentálním odvětvovým programům, např. k Programu odpovědné péče v chemickém průmyslu. Mezi intenzivně se rozvíjející dobrovolné nástroje patří metoda LCA a ekodesign.

Dodavatelský řetězec (supply chain)

vše, co je vzestupnými nebo sestupnými vazbami zapojeno do procesů a činností, jež dodávají hodnoty ve formě produktů uživateli.

V praxi se často používají i výrazy: produktový řetězec nebo hodnotový řetězec.

Dohled nad výrobkem (product stewardship)

je pojem označující obecně tu skutečnost, že z hlediska životního prostředí je nutné starat se o výrobek, který byl uveden na trh a to jak v jeho spotřební fázi, tak i v jeho pospotřební fázi, když se stává odpadem. Pojem „dohled nad výrobkem“ však nepřisuzuje tuto povinnost výrobci jako pojem „rozšířená odpovědnost výrobce“ (viz), ale požadavek je vnášen obecně. Každý, kdo výrobek používá, by jej v zájmu ochrany životního prostředí měl používat tak, jak je doporučeno a stejně tak by měl zacházet i s použitým výrobkem, když se stane spotřebním odpadem. K dohledu nad výrobkem mohou hodně napomoci správní orgány vhodně volenými nástroji, většinou ekonomickými nebo direktivními, podloženými legislativními předpisy. Mezi vhodné nástroje, které určitým způsobem naplňují požadavek „dohledu nad výrobkem“ lze řadit například zálohové systémy čili povinnost zálohovat nápojové obaly, dále zpětný odběr použitých výrobků, povinnost dodávat spolu s výrobkem i návod na jeho používání a likvidaci po použití, apod.